V roce 1836 hrabě Oktavián Josef Kinský uspořádal u Chlumce nad Cidlinou první parforsní hon v Království českém, který byl organizován podle britských pravidel. Hrabě Kinský přivezl za tímto účelem do Čech plnokrevné koně a také smečku strakatých psů z Anglie a jako první začal nosit předepsaný červený kabát.

V roce 1842 uspořádal v okolí vesnice Lučice nedaleko Chlumce nad Cidlinou první překážkový dostih (steeplechase) v Čechách.

V roce 1843 vybudoval na loukách pod chlumeckým zámkem dostihové závodiště a o tři roky později (1847) zde zorganizoval první koňské dostihy v českých zemích, které se řídily podle pravidel anglické steeplechase. Jejich prvním vítězem se stal sám hrabě Oktavián Josef na hřebci Caesarovi z vlastního chovu Kinských.

V roce 1874 členové organizační komise „Pardubické honební společnosti“ se rozhodly zavést také nové překážkové dostihy. Její členové Max Ugarte, kníže Emil z Fürstenbergu a hrabě Oktavián Josef Kinský připravili první ročník závodu pod názvem „Velká pardubická steeplechase, který se běžel 5. listopadu 1874. V průběhu následujících let v ní zvítězili dostihový koně z chovu Kinských 1897 a 1900 (Magyarád), 1899 (Sláva), 1931 (Pohanka), 1937 (Norma) a 1966 (Nestor). Chov koní Kinských pokračoval až do roku 1948, kdy byl chlumecký hřebčín znárodněn.

Lata Brandisová již od svého mládí milovala koně a dostihy. Jejím vzorem jí byl prastrýc Oktavián Josef Kinský (*1813 - †1896). Svůj první dostih jela v jednadvaceti letech a utrpěla při něm ošklivý pád. V roce 1921 ve Velké Chuchli zvítězila v dámských dostizích. Od roku 1926 trénovala koně u Schwarzenbergů na Orlíku a trénovala jízdu v Chlumci nad Cidlinou, kde ji podporovali Oktavián Zdenko (*1844 - †1932) a jeho syn Zdenko Radslav Kinský (*1896 - †1975). V následujícím roce 1927 se stalo něco neslýchaného – Lata Brandisová se přihlásila do dostihu Velká pardubická. Většina jezdců byli důstojníci, kteří považovali účast ženy na těžkém dostihu za nebezpečnou a proti jejich důstojnické cti. Podali protest „Československému jockey clubu“, v jehož čele stál Latin příznivec a příbuzný Zdenko Radslav Kinský. Ten se obrátil se žádostí o radu na anglický „The Jockey Club“, která proti jízdě ženy v závodu neměl námitky, bude-li mít oddělenou šatnu. V dostihu v roce 1927 třikrát spadla s koně, ale dojela do cíle jako pátá. Po přestávce nastoupila ve Velké pardubické v letech 1930-1937. Od roku 1933 jezdila na klisně Normě z chovu Kinských.

Největšího úspěchu dosáhla v roce 1937, kdy s klisnou Normou vyhrála Velkou pardubickou a stala se tak první a dosud jedinou ženou, která zvítězila ve Velkém pardubickém steeplechase.